Problém s výchovou malých dětí pomocí metody přirozených následků

Pokud máte předškoláka, tak víte, že tyto děti se nezastaví a nic si důkladně nepromyslí, než začnou jednat nebo reagovat. V zápalu okamžiku vám neřeknou, že jedna jejich část na vás chce křičet, zatímco ta druhá si myslí, že by naopak měli mluvit tiše. Neuvažují, ani se nezamýšlí nad tím, než začnou jednat. Jsou řízeni svými pudy, emocemi a instinkty, pokud nenásledují dospělého, který je nasměrovává. Jsou jako rychlá auta bez brzd a složitých řídících systémů.

U předškoláků není tento impulzivní způsob bytí na tomto světě chybou ani nedostatkem, ale je součástí přirozeného vývojového plánu. Pro zdravý vývoj mozku je podstatné, aby malé dítě věnovalo svou pozornost současně jen jedné soustavě signálů, emocí nebo myšlenek. Jako kůň s klapkami na očích, oni vidí jen tu věc/osobu/emoci, která je přímo před nimi. Pomáhá jim to kousek po kousku vytvářet představu o jejich světě dřív, než jim bude dovoleno vidět celý obrázek. Je ironií, že malé děti žijí okamžikem, zatímco dospělí tráví čas a utrácí peníze snahou znovu prožít ten samý zážitek.

Proč předškolákům chybí emocionální kontrola?

Dospělí někdy zápolí s nedostatkem emocionální kontroly u malých dětí, dokonce si berou jejich jednání osobně. Prefrontální části mozku, které jsou zodpovědné za kontrolu podnětů dítěte, dozrají v ideálním případě u většiny dětí mezi 5 a 7 lety, nebo mezi 7 a 9 lety u citlivějších jedinců. Do posunu mezi 5 a 7 lety, který vede ke vzniku důmyslnějšího propojení mozku, bude malé dítě mít jen malou brzdnou kapacitu, když se emocionálně rozruší.

S rozvojem a propojením mozku se u dětí začnou projevovat známky smíšených pocitů, důkladného přemýšlení, než něco udělají a začnou být schopné zohlednit a zvážit dopady svých činů na ostatní. Malé dítě získá schopnost mít na paměti dvě věci najednou – svoje činy a jejich následky. Budou schopné udržet tajemství, naprosto jasně lhát do očí a dokonce chápat slovní hříčky a ‘ťuk, ťuk, kdo je tam?’ vtipy. Děti se mohou zastavit předtím, než zareagují, nebo se oklepou, zachvějí, ale už nevybuchnou tak, jako to dělaly kdysi. Například, jedno pětileté dítě řeklo svému tatínkovi poté, co na něj křičelo: „Omlouvám se, tati, snažila jsem se to udržet, ale můj krk už to nemohl déle zvládnout“.

Následky nefungují, protože malé děti nic důkladně nepromýšlí.

Rodiče běžně dávají malým dětem pokyny, jak se mají chovat, například: „používej slova místo bití“ nebo „slib mi, že už znovu takhle nebudeš křičet“. I když dítě může dychtivě poslouchat s dobrými úmysly, že chce dělat to, co je požadováno, zdá se, že tyto pokyny se znovu ztratí v zápalu okamžiku. Není to naschvál, má to vývojovou povahu, protože jim chybí kontrola impulzů, nepřemýšlí dvakrát a soustředí se na okamžik, nikoliv na následky svých činů. Přestože následky svých činů jim mohou později dojít, nezastaví je to od impulzivních reakcí, protože se mohou soustředit jen na jednu věc. Musíme jim dávat směr a zároveň si musíme uvědomovat, že děti žijí daným okamžikem, nikoliv ve světě výsledků jako my.

Výchova předškoláka metodou přirozených následků má malý vliv na změnu chování dítěte, ale může vytvořit nepřátelský vztah. Často totiž vůbec netušíme, že kvůli nedostatečně vyvinutému mozku jsou následky neefektivní.

Následky nenaučí malé děti zralosti, to až posun mezi 5 a 7 lety vyřeší většinu jejich neřízeného impulzivního chování. Postupně budou stále více schopné přemýšlet dřív, než začnou mluvit nebo jednat. Tehdy začnou důsledněji uvažovat o dopadech svého chování ještě předtím, než něco udělají. Například, šestileté dítě se zastavilo a frustrovaně řeklo své mamince: „Nechci si čistit zuby, ale ani nechci mít kazy“. Je to jako kdyby se všechny ty roky, kdy jsme jim říkali, proč nechceme, aby se chovaly nebo jednaly určitým způsobem, najednou ‘vsákly’ a děti si začaly uvědomovat své dobré úmysly. Pokud dítě nemá dobré úmysly a nechce následovat pokyny svého dospělého, existuje málo způsobů disciplíny, které by to mohly změnit. Děti následují lidi, ke kterým mají citovou vazbu a kteří se o ně starají. Je to náš vztah s nimi, který nám dává možnost ukazovat dítěti potřebný směr.

Dítě, které mezi 5 a 7 lety vstupuje do ‘věku rozumu’ si už hodně uvědomuje důstojnost. Uvědomuje si, že má volant a systém brzd, aby zmírňovalo své silné emoce a chování. Jedny z nejlepších způsobů výchovy malých dětí jsou jednoduché – dohled dospělých, kteří je mohou vhodně přimknout a nasměrovat, a podpora jejich dobrých úmyslů. Do té doby je pro nezralé dítě nejlepší volbou být vázán na dospělého, který je zralý.

Originál: Deborah MacNamara

Překlad: Xenie Majznerová

Korektura: Veronika Skuhrovcová, https://postscriptorium.cz/

Shlédnutí: 323