Halloween – To je naše děsivá noc
autor: Gail Carney
Halloween (pozn. překladatele: anglosaský lidový svátek) se ze všech našich tradic nejvíce dotýká něčeho hluboce zakořeněného v naší psychice.
Budu mluvit o strachu.
Přijde den, kdy si malé dítě najednou uvědomí, že špatné věci se mohou stát i blízkým, s kterými má vazbu. Něco se už i mohlo stát, třeba babička mohla onemocnět. Nebo dítě možná právě dospělo do věku, kdy už dokáže předvídat nešťastnou událost.
Snaha izolovat dítě od těchto obav je zbytečná. Když jejich obavy začnou mít konkrétní podobu, jako příšery pod postelí, nebo utkvělou představu třeba pavouků, tak čelit iracionalitě těchto obav je stejně tak zbytečné.
Existence znepokojivých pocitů u našich dětí nás informuje o tom, že je něco děsí. Když jde o strach, že by se mohlo stát něco hrozného mámě nebo tátovi, bude to příliš intenzivní pocit, který nebude možné přímo vnímat. To povede k jeho přesunu do nevědomí, ze kterého se vynoří pouze pocit nejistoty a nebezpečí. Je to ten neurčitý pocit znepokojení, který podněcuje představivost, kdy si dítě může myslet, že se ve stínech schovávají strašidelné a děsivé věci.
Možná to poznáváte jako klasický popis úzkosti, tedy neurčitý a všudypřítomný pocit znepokojení a obav bez zjevné konkrétní příčiny.
Takže, jak se vypořádat se strachem, který je příliš intenzivní na to, abychom se s ním setkali v jeho otevřené, surové podobě? Všichni chceme, aby se naše děti cítily co nejbezpečněji a neprožívaly úzkost. Naštěstí není nutné konfrontovat iracionalitu dětských strachů, nebo dokonce odkrývat jejich přesnou příčinu k tomu, aby jim bylo možné pomoct vypořádat se s těmito znepokojujícími pocity.
Odpověď se skrývá ve hře!
Hra je místem, kde je realita pozastavena, kde věci lze vykonávat bez následků (tj. nemůže se stát nic špatného), a kde si můžeme vyměnit role.
Nejprve tedy, jaké prvky Halloweenu zachycují podstatu děsivých věcí?
Maska – neurologické studie zabývající se emočním mozkem nám ukazují, že na výraz vzteku nebo zlosti máme instinktivní stresovou reakci, tj klasicky boj nebo útěk. Dokonce i u kojenců ve věku 6 až 7 měsíců se objevuje vrozená přecitlivělost vůči cizincům, kdy se ohrazují proti jejich přítomnosti. Stejně tak nedostatek vřelosti v očním kontaktu nebo strnulý výraz obličeje vyvolává znepokojení u nás všech bez ohledu na věk.
Existují i zvuky a vjemy, které také vyvolávají primitivní reakci. Temné, hlasité zvuky, nenadálý pocit lechtání na pokožce, být vylekán bez varování, to vše je pro mozek velmi stresující a ten pak posílá varovné signály do vědomí.
K tomuto seznamu ještě přidejte pohled na krev, rány, bledost a chlad smrti. Některé z těchto odkazů jsou kulturně specifické, ale mnohé jsou instinktivní a společné všem lidem.
Během Halloweenu zažívají děti všechny tyto aspekty v kontextu hry – naši známí se pro nás stávají cizinci tím, že nosí masky nebo kostýmy, jdeme společně ven do tmy a klepeme na dveře strašidelných domů. Děti si užívají, když se mohou stát těmi děsivými, a uchvacuje je, když se po sundání strašidelné masky odhalí známá tvář, a dveře domu se otevřou, a zjeví se v nich nadšení přátelé, kteří rozdávají dárky, a možná i předstírají vyděšení!
Samozřejmě hra se strachem je riskantní záležitost; snadno se může stát, že toho bude na dítě už příliš mnoho. Podstata této zkušenosti spočívá v tom, že musí pořád existovat jistota, že domov je bezpečným místem, i přes výstřednost tohoto hraní. To vyžaduje citlivost rodiče, aby rozpoznal prahovou hodnotu každého dítěte. Aby vyhodnotil přiměřené množství napětí k zachování pocitu bezpečí, aby ho nebylo příliš mnoho a nevedlo k nočním můrám.
Přeji vám všem skvělou a hravou strašidelnou noc!
Překlad Lívia Mayerová
Korektura Veronika Skuhrovcová
Originál v aj: https://neufeldinstitute.org/halloween-fright-night/
Hlavní fotografie od uživatele Alesia Kozik ze služby Pexels
Shlédnutí: 136
