Péče o děti ve znepokojivých časech

autor: Gordon Neufeld 

Rád bych se podělil o několik myšlenek o péči o děti ve znepokojivých časech. V žádném případě se nejedná o nové nápady, spíše o připomenutí pro ty, kteří znají vývojový přístup založený na vazbě. Budu se snažit, aby to bylo stručné, jelikož alarm umí omezit naši pozornost.

Ale nejprve zmíním povahu stresu, který zažíváme během této krize. Je zcela přirozené, že v době stresu hledáme pospolitost. Tak jsme naprogramovaní. Ale v tomto případě nás soudržnost – alespoň ve formě „být s někým“ – ohrožuje a vytváří tak dokonalou emocionální bouři. Není divu, že se cítíme tak zdeptaní a rozrušení. Máme se scházet, abychom pečovali o sebe a o své blízké. Nyní se od nás ale požaduje držet si odstup, abychom se navzájem udrželi v bezpečí. Ačkoli je to v současné době nezbytně nutné, příčí se to instinktům nás i našich dětí. Nedokážu si představit, jaké to je zrovna teď pro manžele hospitalizovaných partnerů.

Vzhledem ke konfliktu mezi tím, co dělat chceme, a co dělat musíme, existují dvě možné cesty k vhodnému jednání. Pro ty, kteří jsou schopni smíšených pocitů, je vnitřní konflikt obrovský, ale je také základem pro dobré řešení problémů. Pro ty, kteří nejsou schopni smíšených pocitů – mezi něž patří většina malých dětí a nepřiměřené množství dospělých – ti naléhavě potřebují jasné režírování*. Toto režírování se stává hlavní výzvou rodičů – překládání znepokojujícího světa do snadno následovatelných scénářů, které je každé jedno dítě schopno provést.

Musíme se pokusit je nevyděsit, abychom je přiměli k opatrnosti. Přímé znepokojování dětí je kontraproduktivní v mnoha úrovních, v neposlední řadě to vyvolává hlubokou nejistotu a silné alfa impulsy, což oboje narušuje schopnost udržet je v bezpečí. Režírování, které nevyvolává alarm, by mělo být naším modem operandi (běžným postupem). Pamatujte, že režírování musí být jednoduché, pozitivní a realizovatelné. Nezapomeňte se napojit na dítě, než mu poskytnete a předvedete scénář, jinak se to může vymstít, vyvolat naopak vzdor nebo protivůli. Přimykejte, vyčkejte na pohledy, úsměvy a přikývnutí svého dítěte, než budete pokračovat.

Nezapomeňte také, že jedním z nejdůležitějších bezpečných míst pro děti je být v přítomnosti silného pečujícího dospělého s dobrým alfa vystupováním. Bez ohledu na to, jak jsme vyděšení a jak málo víme o tom, co se děje, nebo co se stane, pro naše dítě jsme stále odpovědí – a jeho bezpečnou bublinou ve znepokojujícím světě.  

Pamatujte také, že při hře jsou děti izolovány od znepokojujícího světa kolem nich. Hra je bezpečným útočištěm. Hra je také původní škola, mnohem efektivnější než cokoli, co by společnost mohla vůbec vymyslet. Spíše než snaha udělat z domova školu, bylo by v těchto dobách mnohem důležitější udělat z domova skutečné hřiště, kde se Příroda může postarat o nás všechny. Při skutečné hře se zapojujeme do aktivity, ne do výsledku. Většina her u obrazovky nesplňuje tyto podmínky.

Ještě jedno varování. Zmařená sounáležitost  je pramenem naší frustrace, takže se nedivte, pokud najdete těsně pod povrchem vaší komunikace více útočné energie. Moje zuřivá frustrace už mě rozhodně zaskočila, když občas vybuchla v té nejnečekanější chvíli. V zájmu péče o naše děti si musíme najít bezpečná emoční hřiště pro svou frustraci. Musíme se také pravidelně scházet s naším smutkem, protože to je pravděpodobně jediný způsob, jak se v dnešní době chovat civilizovaně. Pokud jste malíř, potřebujete malovat. Pokud jste spisovatel, potřebujete psát. Pokud tíhnete k hudebnímu emočnímu hřišti, nezapomeňte, že hudbu v této době budete potřebovat více než kdy jindy. Zanedbávání truchlení nad rozvíjející se tragédií, včetně nejistoty a úmrtnosti, jen připraví půdu pro další zranění. Dlužíme našim blízkým, abychom v této době zůstali mírní a jemní.   

* Režírování – následující úryvek o směrování je z knihy Dr. Neufelda „Držte si své děti“.

Režírovat chování dítěte je poskytnout mu pravidla, vzory a signály, co má dělat, kdy a jak… Zásadní tady samozřejmě je, aby dospělý byl v pozici, která mu umožňuje režírovat, a k tomu je nutné, aby dítě mělo chuť přijímat od něj signály a brát si z něj příklad. I tady začínáme od základů. Napřed dítě přimkneme, abychom mohli vycházet z rámce pevného vztahu. Je to jako s matkou husou a housaty. Své potomky si musí napřed pěkně srovnat, aby je pak mohla vést. Jakmile je dítě vůči našemu vedení otevřené, bude to pro nás už jednoduché. Samozřejmě naše schopnost režírovat chování dítěte bude přímo úměrná síle naší vzájemné vazby. Tady ovšem není potřeba, aby byla nějak zvlášť hluboká nebo zranitelná. Stačí, pokud bude natolik silná, aby u dítěte aktivovala instinktivní touhu napodobovat nás.

Úspěšné režírování tady závisí na schopnosti dávat dítěti signály v takové formě, která mu bude jasná a srozumitelná. Negativní příkazy a pokyny často nefungují, protože ty dítěti v podstatě neříkají, co má udělat. Ve skutečnosti totiž nezralé a zatvrzelé děti obvykle registrují pouze samotnou činnost obsaženou v našem příkazu nebo zákazu. Vědomí těchto nezralých dětí si z našich povelů často odfiltrovává ono „ne“, což vede k opaku chování, než jakého jsme chtěli docílit. Musíme se přestat soustředit na chování, které způsobuje problémy, a místo toho se zaměřit na to žádoucí. Ještě efektivnější je, pokud v takovém chování jdeme sami dětem příkladem, který mohou následovat. Podobně jako u režiséra pracujícího s herci nebo u choreografa a tanečníků, i tady konečný výsledek vzniká napřed v mysli dospělého, a ten k němu pak vybízí dítě.

Překlad: Magda Černá
Korektura: Veronika Skuhrovcová
Odborná redakce: Xenie Majznerová
Zdroj: Taking Care of Children in Alarming Times
Foto: Xavier Mouton Photographie přes Unsplash

Shlédnutí: 29

PŘIHLASTE SE K ODBĚRU NOVINEK

Přihlaste se k odběru nejnovějších článků a aktualit o kurzech, webinářích a iniciativách knižních klubů.

Invalid email address
Slibujeme, že vás nebudeme spamovat. Odběr můžete kdykoli zrušit.