Lekce z farmy: příběh o alfě a alarmu

Autorka: Tamara Neufeld-Strijack

Kdysi, a není to tak dávno, žili na naší farmě poněkud mírumilovně čtyři alpaky – Butterscotch, Charcoal, Cusco a Fiesta. Jednoho dne k nám však přišly tři nové alpaky a rázem byl mír narušen. Se zatajeným dechem jsme pozorovali, jak alpaky zjišťují, kdo bude nová alfa, nový vůdce jejich smečky. Sir William, jedna z nově příchozích alpak, se ukázal jako vítěz. Vydechli jsme si. Sir William řídil stádo a zdálo se, jakoby ve světě alpak bylo vše zase v pořádku.

Brzy jsme si však začali všímat, že sir William stále častěji vydával poplašné signály. Nejprve jsme si mysleli, že se o stádo dobře stará a pouze jej varuje před blížícím se nebezpečím. Nicméně ve skutečnosti se jednalo o plané poplachy. Uvědomili jsme si, že sira Williama děsí vše okolo něj – kachna od vedle, naše kočka (která však ani zdaleka nevypadá jako puma), a dokonce i spadlá větev ze stromu. A v ten moment nám to všechno došlo… Sir William se necítil bezpečně. Jeho nejistota, jeho hluboce zakořeněný alarm, vycházeli z toho, že potřebuje převzít kontrolu nad svým světem. Ale nedokázal se cítit v bezpečí. A nemohl si také dovolit přestat strážit. Jak vyčerpávající musel být život sira Williama! Vždy v pohotovosti, vždy bere věci do vlastních rukou (v tomto případě kopyta) a vždy ve strachu.

Když nám toto všechno došlo, pochopili jsme, co sir William doopravdy potřebuje – lamu! Potřeboval někoho, kdo by mu řekl: Odpočiň si. Já se o vše postarám. I o Tebe se postarám. Vše vyřeším. O mně se můžeš opřít. Na mě se můžeš spolehnout. Lamy, na rozdíl od jejich menších a méně odvážných bratranců a sestřenic alpak, jsou často používány jako hlídači. Působí sice jemným dojmem, ale v případě narušení jejich teritoria se nebojí rázně jednat, a právě toto jednání udržuje okolní dravce na uzdě. Zvířata, o která pak lamy pečují, se tak mohou bezstarostně pást, spát a zkoumat okolí, aniž by musela být posedlá svou bezpečností. A to chudák sir William jistojistě byl!

Mnoho našich dětí je ve stejné situaci jako sir William. Něco je v životě vyděsilo a spustilo to jejich poplašný systém, jejich alarm – možná byly příliš dlouho pryč od mámy či táty, zemřela jim babička či dědeček, mají nemocného sourozence, nastoupily do školy, školky, či si dokonce uvědomují nevyhnutelný proces stárnutí sebe či svých blízkých. 

Co tak vyděsilo sira Williama, když k nám přišel v pěti letech, netušíme. Nicméně nyní víme, že zděšen byl. Snažil se získat kontrolu nad svým světem. Avšak když se jeho mozek pokoušel najít nějaký racionální zdroj tohoto alarmu, ulpěl na falešných hrozbách číhajících všude kolem něj – náhodná zvířata, neživé předměty aj.

U některých našich dětí můžeme spatřit stejný jev, například v jejich obavách a fobiích (které nám často nedávají smysl) nebo v jejich potřebě pořádku. Některé děti se mohou řídit příkladem sira Williama a snažit se převzít kontrolu nad svým světem. Přepnou se do tzv. alfa režimu a kladou požadavky, varují před hrozbami, vedou své stádo! Nevnímáme to jako správné – ani pro nás jako vedoucího dospělého, a ani pro ně, protože takto nevypadá správné nastavení pro přijímání péče. A stejně jako alpaka, se ani děti v takové situaci nemohou cítit v bezpečí. V alfa pozici není odpočinek. Alfa role sice může nabídnout určité naplnění z poskytování péče a ochrany těm, o které se staráme, nicméně zároveň tato role může vést ke zvýšenému alarmu, potlačení pocitů a neschopnosti přestat strážit. V tomto režimu alfy žije mnoho dětí, přitom každé dítě by potřebovalo svoji lamu!

Naše děti zkrátka potřebují, abychom jim dopřáli dostatek odpočinku v naší přítomnosti. Když se snaží převzít vedení do svých rukou, můžeme je jemně ujistit, že vše vyřešíme. Měli bychom jim dát také jasně najevo, že jsme ve vedení, a že se o ně postaráme. I přestože existují případy, ve kterých naše děti mohou být v čele vedení, je nutné, aby byly zpočátku závislé na nás. Můžeme jim to usnadnit tím, že budeme předvídat jejich potřeby a naplňovat je v předstihu – třeba u jídla, kontaktu a blízkosti, u emocí. Můžeme jim poskytnout bezpečné místo pro vyjádření frustrace, alarmujících pocitů, neštěstí a slz. Když jim dáváme prostor pro tyto zkušenosti, umožňujeme dětem být dětmi. Umožňujeme dětem žít – “pást se”, spát a zkoumat – aniž by byly posedlé vlastní bezpečností.

Zdroj: » Lessons from the Farm: A Story of Alpha and Alarm (neufeldinstitute.org)
Korektura: Veronika Chromá
Odborná redakce: Xenie Majznerová
Foto Magda Ehlers přes Pexels

Shlédnutí: 118

PŘIHLASTE SE K ODBĚRU NOVINEK

Přihlaste se k odběru nejnovějších článků a aktualit o kurzech, webinářích a iniciativách knižních klubů.

Invalid email address
Slibujeme, že vás nebudeme spamovat. Odběr můžete kdykoli zrušit.