Smysly a citlivost: Jak pochopit citlivé dítě

Citlivé děti jsou všude. Jejich počet se v Severní Americe odhaduje na 15 až 20 procent, ale tyto děti často zůstávají nepochopené, nebo u nich nikdo nepoznal, že jsou citlivé. Co znamená, když řekneme, že je dítě citlivé a jak poznat, zda k nim vaše dítě patří?

Abychom pochopili citlivost, je jednodušší začít tím, co to není. Často si s citlivým dítětem pleteme jakékoliv dítě, které má silné emocionální reakce, nebo jehož pocity se dají snadno zranit. Občas si s citlivým dítětem pleteme jakékoliv dítě, které je vnímavější k cizím potřebám, nebo které je jemné a laskavé. Přestože citlivé děti mohou projevovat některé z těchto charakteristik, nejsou to charakteristiky typické pro všechny citlivé děti, ani z nich nepochopíme původ jejich jiného způsobu bytí na tomto světě.

Za citlivé děti můžeme označit ty, které svět daleko více vnímají skrz svoje smysly. Může to být jakýkoliv smysl –⁠ chuť, čich, hmat, sluch nebo zrak –⁠ a je to pro každé dítě jedinečné. Rovněž je to kontinuum, kdy na některé děti hodně působí hmat a čich, zatímco jiné mohou být ovlivněny vizuálně nebo jiným smyslem.

O smyslech

Přestože žádné dvě citlivé děti nejsou stejné, jejich zvýšená vnímavost ke smyslové informaci je nechává obnažené proti světu. Vjemy pro ně mohou být příliš silné, příliš velké, příliš studené, příliš horké, příliš hlučné, příliš páchnoucí, příliš bolestivé a příliš zdrcující. Jinými slovy, mohou být bombardovány stimuly a může to na ně silně emočně zapůsobit. Například, pamatuji si na kluka, který se během hodiny hudby “Maminka a já” vždy rozběhl ke dveřím, když se hluk začal stupňovat. Kakofonie zvuků pro něj nebyla ani uklidňující ani veselá, ale naopak, nabourávala se do něj, zahlcovala ho, přemáhala ho. Zatímco on instinktivně vyrazil ke dveřím utéct, byli tam dospělí, kteří ho viděli jako neposlušného nebo vzdorovitého, ale ve skutečnosti on byl jenom přetížen. Je důležité vidět citlivost ne jako poruchu, ale jako část diverzity lidské povahy. Citlivost podle všeho není chybou, když se na ni podíváme z evolučního hlediska. Můžeme najít citlivost u jiných druhů savců (dokonce i u octomilek!), což podporuje myšlenku, že to není chyba, ale adaptivita určitého druhu. Je jasné, že citlivé děti potřebují, aby jim dospělí rozuměli a starali se o ně. Platí to u každého dítěte, ale mnohem více pro ty citlivé mezi námi.

Jak se citlivé dítě pozná?

Citlivé děti se svým dospělým prozradí docela brzy. Takové dítě bude mnohem snazší mobilizovat nebo uklidnit pomocí smyslů, nebo jejich kombinací. V některých případech může být příliš stimulující prostředí pro malé děti provokativní, nebo znervózňující. Stejným způsobem může citlivé dítě nacházet pohodlí v některých smyslech: například, dítě s hmatovou citlivostí může spát jen pokud ho někdo drží, nebo se ho dotýká, dítě se sluchovou citlivostí může během usínání zase rádo poslouchat váš měkký hlas.

U citlivých dětí lze často pozorovat neobvyklou ostražitost ještě v kojeneckém věku. Mohou být popisované jako duševně vyzrálé, nebo ti, kteří vše sledují. Někdy mohou projevovat výjimečnou paměť a zabývat se svými myšlenkami. Jejich otázky jsou často hluboké a odhalují unikátní způsob vnímání světa. Mohou mít řadu zájmů, nebo se mohou zaměřit na jednu konkrétní oblast. Citlivé děti jsou často popisovány dospělými jako intenzivní, vášnivé děti s velkými nápady a plány. Když jsou šťastné, mohou nakazit okolí svým nadšením, stejně jako když jsou rozrušené, mohou ho naplnit frustrací o síle hurikánu. 

Jako rodič dvou citlivých dětí jsem zažila z první ruky to, co znamená starat se o ně. Jedno z mých dětí je vizuálně citlivé a vidí toho příliš mnoho. Když jí bylo tak 11-12 let, křičela na cizí lidi, aby se na ni přestali dívat. Pro ni nebylo přirozené, že se na ni díval někdo, koho neznala, jejich pozornost byla nežádoucí a znepokojivá. Také byla přesně to dítě, které nikdy nechtělo vystupovat nebo tančit před jinými rodiči ve škole, protože “jí byli cizí”. Její vizuální citlivost jí přinesla dary, jako schopnost pamatovat si detaily, vidět vzory a tvořit originální a nové designy, jako její “bonbonová zeď”, když jí byly tři. Zároveň pro ni může být nesnesitelné, když vnímá příliš mnoho podnětů, zejména hororové filmy, s jejich zvuky, obrazy a napětím.

Výzkum naznačuje, že často existují genetické předpoklady pro takovou zvýšenou vnímavost, nebo že vysoká citlivost může být i výsledkem zážitků z porodu, stejně tak jako prenatálních zkušeností. Genetika hraje důležitou roli ve stanovení intenzity nebo výraznosti každého z ovlivněných smyslů. Jak bylo zmíněno, může to být jakákoliv kombinace  pěti základních smyslů, nebo i vnitřní smysly, jako vestibulární (balanční) systém, proprioceptivní smysl (pohyb) nebo složitý smyslový aparát, kterému říkáme intuice.

Rodiče potřebují jen věnovat pozornost tomu, co dítě znepokojuje a rozhodnout, kolik už je pro něj příliš mnoho, aby zjistili, která kombinace smyslů je zesílená. Klíčem k pochopení citlivého dítěte není předhazovat mu jeho přehnané reakce, ale ocenit, jak je dítě ovlivňované okolním světem a jak s ním efektivně jednat. 

Poskytování pocitu bezpečí

Vývoj mozku je fenoménální věc – obzvlášť u malých dětí. Pokud jsou podmínky ideální, mozek citlivého dítěte se vyvíjí směrem k lepšímu zvládání a zpracování smyslových informací. Mohou vybudovat neuronovou síť, která dokáže zvládnout smyslové přetížení a najít způsoby, jak kompenzovat příliš mnoho podnětů. Jinými slovy, příroda má řešení pro dětskou citlivost, ale vyžaduje naši pomoc, aby si děti mohly vnitřně vypěstovat tyto odpovědi. Pokud zvládneme vytvořit ideální podmínky pro vývoj dítěte, příroda převezme vedení a nechá dítě vyrůst i přes jeho citlivost.

Silné vztahy se starostlivými dospělými

Citlivé děti potřebují silné a starostlivé vztahy s dospělými, kteří jim sdělují, že ony nejsou příliš velké, příliš komplikované, ani příliš moc cokoliv... Citlivé děti si obvykle více uvědomují zranitelnost vyplývající ze vztahů; neboli pokud někomu dáte své srdce, může vás zranit. Věřit někomu, být si s někým blízký a spoléhat se na něčí péči je emočně zranitelné. Dospělí musí pevně vést a přesvědčit dítě, že se na ně může spolehnout, obzvlášť, když jde o řešení dětských chyb nebo jejich náročného chování.

Disciplína založená na separaci, jako například oddechový čas (v originále se užívá termín “time out”, v praxi znamená: “Jdi do svého pokoje a vrať se, až se uklidníš / až budeš normální…” pozn.překl.), počítání do tří, nebo “přirozené” následky mohou často zajít příliš daleko a vytvořit nejistotu ve vztahu. Disciplína založená na vazbě a přátelská k vývoji, je klíčem k tomu, aby dospělý byl emocionálně bezpečný pečovatel v srdcích našich citlivých dětí.

Maličkosti mohou mít dlouhodobý vliv na pěstování spojení s citlivým dítětem. Mohou to být maličkosti, které si pamatujeme, trpělivost, kterou projevujeme, abychom je přiměli k řeči a mohli vyslechnout jejich příběh, a všechny způsoby sdělování toho, že si užíváme, když jsme spolu s nimi.

Vztahy jsou důležité pro všechny děti, ale citlivé děti často vyčkávají, aby se ujistily, že někomu lze věřit, než mu dají své srdce. Musíme pracovat, abychom si získali jejich důvěru a musíme být trpěliví, dokud se nám to nepodaří. Kdokoliv, kdo se stará o citlivé dítě, musí pracovat na vztahu s ním, aby ho mohl následovat a přijímat jeho signály. To platí jak v prostředí péče o děti, tak ve škole s jejich učiteli.

Vědět, kdy bránit před vjemy a kdy podpořit vystavení stimulu

Pokud dítě nemá hroší kůží, která by ho ochránila před smyslovým přetížením, pak kompenzace je věc, kterou musí řešit jeho dospělý. Můžeme začít změnou prostředí dítěte. Například, některé děti preferují bílý šum, který překrývá stimuly z prostředí, nebo jim pomáhají sluchátka. Pečovatelé musí být trpěliví a akceptovat, že jejich dítě se možná nechce účastnit některých aktivit, které ho přetěžují, jako třeba hraní her s velkým množstvím jiných dětí nebo navštěvování hodin hudby.

Přestože je důležité snižovat vzrušení a stimulaci tam, kde je to vhodné, rovněž je důležité přemýšlet, zda a kdy lze opatrně a něžně vystavit citlivé dítě věcem, které jsou pro něj přetěžující. Například, jedna maminka měla dítě citlivé hned na několik smyslů a obzvlášť obtížné pro něj byly hlasité zvuky. Holčička prosila maminku, aby nechodily kolem stavby blízko jejich domu, protože jí vadily hlasité zvuky velkých náklaďáků a bagrů. Maminka si to pamatovala a každé ráno preferovala jinou cestu ke škole. Jednoho rána maminka řekla dceři: “Půjdeme rychle okolo stavby, a chtěla bych, abys si dala ruce na uši, aby to pro tebe nebylo příliš hlasité”. Když běžely kolem stavby, dcera zahlédla bagry a díru v zemi a byla tím fascinovaná. Další dny maminka s holčičkou pokračovala stejnou cestou,  koukaly na stavbu a občas se i zastavily. Jednou dcera sundala ruce pryč z uší, poslouchala a nakonec dokázala chodit okolo stavby, aniž by byla zvuky přetížená. To, co citlivé děti potřebují, je dospělý, který jim rozumí a který ví, kdy je ochránit a kdy a jakým způsobem je jemně a trpělivě povzbudit k vystavení se situacím, které jsou pro ně těžké.

Dejte prostor jejich emocím a slzám

Citlivé děti mohou být rozrušené okolním světem a může to vyvolat velké emoce uvnitř dítěte, které musí být uvolněny. Nejlepší věc, kterou pro ně můžeme udělat, je pomoct jim vyjádřit svoje emoce slovy, hrou nebo slzami. Občas potřebujeme podpořit hru, která pomůže vyvolat jejich frustraci, obavy nebo touhy. Často je snazší čelit věcem ve hře, když nejsou opravdové nebo nemohou opravdu zranit. Máme-li podnítit citlivé děti ke slovům nebo k slzám, potřebují nám věřit a vidět, že náš vztah je pevný, nehledě na to, že oni mají zrovna zlé časy.

Pokud potřebujeme řešit problémy spojené s jejich chováním, je nejlepší situaci probírat až mimo incident. Mohou být vnímavější a lépe nás slyšet, když jsou méně rozrušené a cítí naši blízkost. Občas něco nechtějí probírat nebo říkají, že si to nepamatují. Můžeme jim říct, že to uděláme rychle a snadno, nebude to bolet, ale musíme si říct pár věcí. Může existovat potřeba provést je přes zranitelné oblasti a pokud to nezvládneme, bude pro ně obtížnější vytvořit vztah s emocemi uvnitř.

Kdyby existovalo tajemství péče o citlivé děti, bylo by  to pochopení toho, že tyto děti se často chovají ve shodě se smyslovým světem, který existuje uvnitř nich samotných. Nesnaží se nám dát zabrat –⁠ jen samy prožívají zlé časy. I když jejich citlivost přináší řadu výzev, pečovatelé se časem naučí rozpoznat, že s sebou přináší zároveň četné dary. Dokážeme-li tyto věci mít na paměti při jednání s nimi a nabídnout jim, aby si odpočali v naší péči, potom budeme schopni stát se silnými pečovateli, které potřebují.

Zdroj: Dr. Deborah MacNamara 

Překlad: Xenie Majznerová

Korektura: Veronika Skuhrovcová

Hlavní fotografie od uživatele Keira Burton ze služby Pexels

Shlédnutí: 3863