Jak na rozmazlené děti?

“Naprosto jste to dítě rozmazlili, je nezvladatelné, počkejte, ještě vám ukáže, budete litovat, že jste ho nevychovávali včas, ale už bude pozdě…”

Která maminka alespoň jednou za život neslyšela od okolí tento soubor standardních vět, směřovaných k ní a jejímu dítěti? Obvykle ta slova zazní, když se naše dítě chová jinak, než okolní dospělí chtějí: zlobí, hádá se, nesouhlasí s pravidly, chová se agresivně, nadává dospělým.

Podívejme se tedy, co znamená rozmazlenost? V čem je její riziko? Jak se projevuje?

Jak pochopit, že je dítě rozmazlené?

Rozmazlené dítě nevidí své chyby. Neuznává své neúspěchy, není připraveno prohrávat, lehce se vyprovokuje a odmítá vidět svou nedokonalost. “Zasekává se”, když nemůže dostat, co chce, neuznává hranice.

V tomto článku budeme mluvit o dětech, ale je vhodné říct, že rozmazlení dospělí nejsou až tak velká vzácnost. Mezi svými známými si určitě vzpomenete na několik lidí, které můžete označit za rozmazlené.

Hlavní znak rozmazlenosti – člověk se jakoby zasekne ve vlastní dokonalosti a odmítá uznat, že svět se netočí jen kolem něj a ne vše se děje tak, jak by si přál.

Hodně by si přál vždycky vyhrávat, být ve všem nejlepší, být vždy milovaný, nejchytřejší, nejhezčí, nejvýznamnější, dělat jen to, co se mu chce, mít jen pozitivní zkušenost, chtít nemožné, být ideální a mít ideální život.

Když se zamyslíme nad znaky rozmazlenosti, uvidíme, že v podstatě jakékoliv malé dítě je rozmazlené dítě. Každé malé dítě čeká, že se svět bude točit kolem něj, že bude mít jen pozitivní emoce a vždy dostane to, co si přeje. Není v tom nic zlého, je to úmysl přírody, přicházíme na svět jako “rozmazlenci”, čekající od života uskutečnění všech svých rozmarů.

Když stejný vztah k životu má dospělý člověk, už to nevypádá ani roztomile, ani rozumně. Neschopnost smířit se s nedokonalostmi tohoto světa brzdí psychologický rozvoj, nutí zastavovat u jakékoliv překážky, zbavuje možnosti uskutečnit svůj lidský potenciál.

Jak vzniká rozmazlenost?

Rozmazlenost nevzniká proto, že je dítě přesyceno množstvím hraček, nebo nedostatkem pozornosti. Nevzníká jako následek lásky a tulení od celé rodiny. Není možné mít příliš rád své vlastní dítě, věnovat mu příliš mnoho pozornosti, ani není možné se s ním příliš moc tulit.

Rozmazlenost není spojená ani s hmotným zabezpečením, ani se sociální pozicí.

Rozmazlenost vzniká, když dospělí nenechají dítě naštvat se, nedají mu cítit přirozený běh života, zažít přirozený smutek z toho, že je něco jinak, než by si přálo, něco se nedaří. Hodně dospělých nesnáší dětské slzy a jsou připraveni udělat vše proto, jen aby dítě přestalo brečet: odvádí pozornost, vyčítají, vytýkají, straší, jen aby dítě nebrečelo, aby nebylo smutné, netrápilo se. Dospělí se sami snaží jednat tak, aby svět dítěte byl ideální. A do jistého okamžiku to může fungovat, ale přijde bod, kdy dítě půjde z domu do společnosti. Půjde do školy, nebo do sportovního klubu, a najednou dítě zjistí, že není nejchytřejší, nejšikovnější, ani nejhezčí! A tuhle informaci není možné přežít, nebe spadne na zem a svět dítěte se rozpadne na kousíčky.

Děje se to tak, protože dítě dosud nemělo zkušenost s prožitím neúspěchu. Nezažilo, že by někdy nedostalo to, co chce. Nemá zkušenost vidět světlo na konci tunelu. Psychologicky se dítě stalo hodně křehké a není schopné smířit se třeba jen s minimální nedokonalostí okolní reality.

Pokud dítě nemělo možnost zažít pocit marnosti v dětství, pak zůstává příliš zranitelné a život ho rychle ničí.

Jak pomoct dítěti stát se psychicky stabilnějším?

Když jako dospělí pomáháme dítěti přežít a vybrečet malá neštěstí, připravujeme ho na budoucí setkání s těmi velkými. Úkolem rodičů je být trpěliví a podporovat dítě v jeho utrpení. Ztratila se oblíbená hračka nebo nejlepší kamarád nepozval vaše dítě na narozeniny? Mladší bratr mu roztrhal právě dokreslený obrázek? Tatínek vyhrál v dámě, nebo se stalo úplně to nejhorší – maminka sebrala iPad? Nesmějte se neštěstí dítěte, nevytýkejte mu to, neodvádějte jeho pozornost a nevyjednávejte pomocí slibu něčeho ještě lepšího a hezčího. Posaďte se vedle, obejměte ho, vyjádřete soucit, dejte prostor slzám, buďte pro dítě člověkem, v jehož náruči je pohodlné brečet a utěšit se. A když slzy uschnou a pohled se stane jasnější, dítě najednou uvidí, že neštěstí, které bylo nedávno nesnesitelné, ve skutečnosti lze překonat a život pokračuje dál.

Zdroj: Olga Pisaryk

Překlad: Xenie Majznerová

Korektura: Veronika Skuhrovcová

Shlédnutí: 672