Pomozte svým dětem řešit sourozenecké boje — aniž by to ovlivnilo Váš vztah.

Hrajte dohazovače!

Autorka: Deborah MacNamara

Rodiče se často domnívají, že největším darem, který mohou svému dítěti dát, je sourozenec, se kterým by mohlo vyrůstat, ale tato představa může být rychle zničena, když tytéž děti vybuchnou a začnou se navzájem fyzicky nebo verbálně napadat.

Vstupovat do sourozeneckého konfliktu může být ošemetné.

Na jedné straně rodič cítí potřebu chránit dítě, které je napadeno. Ale co to druhé dítě, které je nejspíš také plné frustrace? Jak mohou dospělí provést děti konfliktem, a přitom zachovat svůj vztah s každým dítětem zvlášť?

Rodiče si přejí, aby sourozenecké konflikty měly rychlé řešení. Ve skutečnosti je to však až zralost, která může nadobro vyřešit problém necivilizovaných způsobů komunikace ve vzájemném vztahu sourozenců. Do té doby by měli rodiče převzít vedení.

Když spolu Vaše děti bojují a Vy se snažíte převzít vedení v dané situaci, je třeba mít na paměti několik věcí.

1. Ovládejte okolnosti, ne dítě

Když děti bojují, potřebují dospělé, kteří zasáhnou a budou se aktivně podílet na urovnání chaosu, který vypukl. To může znamenat vstoupit okamžitě do situace za použití jednoduchých sdělení jako třeba: „To nefunguje“, „To musí přestat“, „Bratři nejsou od toho, aby se mlátili“, nebo „Sestry nejsou od toho, aby na sebe křičely”.

Je důležité spíš se snažit ovládnout okolnosti kolem dětí než se pokoušet ovládat dítě, které už se neovládá. Pokud potřebujete děti od sebe oddělit, udělejte to způsobem, který pro ně není ponižující, například „Musíme si dát pauzu“, nebo „Pomůžu vám přijít na něco jiného, co by se dalo dělat, protože tohle teď nefunguje”. Můžete se také rozhodnout řešit problém až ve chvíli, kdy se emoce uklidní a děti budou moci naslouchat.

Pro děti může být zraňující, když zažívají, jak jejich dospělí nedokážou zasáhnout v obtížných situacích se sourozenci. Na dospělé totiž spoléhají jako na své ochránce a průvodce – pokud tedy dítě opakovaně nechávají na holičkách, jejich vzájemný vztah s dospělým může trpět.

2. Soustřeďte se na porozumění, nesuďte

Abyste chránili Váš vztah s oběma dětmi, je nejlepší nehrát roli soudce ani rozhodčího. Pokud se při intervenci zaměřujete na spravedlnost a pojmenování toho, kdo za to může, v určitém okamžiku bude jedno z dětí cítit, že jste vůči němu méně loajální a incident mezi dětmi se rychle promění na vztahový problém mezi Vámi a dítětem.

Co můžete místo toho udělat, je naslouchat oběma stranám a uznat jejich pocity a frustraci. Například: „Jsi naštvaný, protože na tebe sestra křičela“, a „Jsi naštvaná, protože tě do toho dotlačil“. Zatímco dětem dáte vědět, že takto problémy neřešíme, sdělíte jim tak zároveň i to, že rozumíte jejich pocitům.

Pokud jste schopni naslouchat pocitům obou stran, vyjádříte tím, že Vám na nich záleží, a umožní Vám to pak zaměřit se na problém s chováním. Například: „Vidím, že jste oba naštvaní, takže vám pomůžu najít způsob, jak se můžete podělit o tuto hračku.“

Pokud má například starší dítě ve škole těžký den a vybíjí si svou frustraci na sourozenci, můžete přijít za ním a říct: „Vidím, že jsi měl špatný den a potřebuješ to nějak ze sebe dostat. Ale tvoje mladší sestra s tím nemá co dělat. Jsem tady a pomůžu ti s tím”.

Když se zaměříte na to, abyste dětem pomohli porozumět jejich emocím, které je přiměly reagovat tímto způsobem, vytvoříte tím předpoklad k tomu, aby se příště mohly zachovat jinak. Jsou to totiž emoce, které určují chování, a právě na těch chceme zapracovat.

Abychom si udrželi vztah s oběma dětmi najednou, je důležité umět přemostit problémové chování a vyjádřit touhu být s každým dítětem navzdory chování. Pokud je nutné mluvit s dětmi i později, po odeznění konfliktu, je lepší udělat to vždy „jeden na jednoho“, ne společně.

3. Využijte svůj vztah k podpoře dobrých úmyslů

Čím silnější je Váš vztah s dítětem, tím více jej můžete ovlivnit, aby se v příštím konfliktu zachovalo jinak. Při rozebíraní incidentu s dětmi můžete podpořit jejich dobré úmysly tím, že je požádáte: „Zavolejte mě, když budete potřebovat pomoc“, nebo „Střídejte se, když si chcete hrát se stejnou hračkou“, nebo „Používejte slova k tomu, abyste se domluvili, komunikujte“.

I když mohou v zápalu okamžiku ztratit své dobré úmysly, poskytne jim to návod, jak mohou příště problém vyřešit, a připomene jim to Vaše očekávání.

Mějte také na paměti, že když jsou děti emočně přetížené, chovají se hůř, než by samy chtěly (to platí i pro dospělé). Emoční zralost vyžaduje čas a trpělivost. Musíme si udržovat silný vztah s dětmi, aby mohly i nadále dospívat a nechaly se při tom námi vést.

4. Zavedení řádu prostřednictvím struktury a rutiny

Když děti mezi sebou bojují, popřemýšlejte i nad celkovou organizací jejich dne a zaveďte nějakou rutinu.

Pokud například malé děti zůstanou samy, je pravděpodobné, že nastanou „teritoriální bitvy“ o hračky nebo jiné lidi. To samé platí pro hřiště a školní přestávky, kde je slabá kontrola.

Důležitou součástí prostředí a organizace dne dítěte by měl být dohled dospělých, kteří mohou zasáhnout a pomoct řešit interakce mezi dětmi. U starších dětí můžou být dospělí jen na doslech, aby se zabránilo nevhodným způsobům řešení sporů.

Pokud jde o běžné činnosti, když mají děti hodně prostoru na volnou interpretaci pravidel, je zde větší předpoklad, že se budou hádat o to, jak by se věci měly dělat. Pokud máte zavedená konkrétní pravidla, například kdo jde první a jak se budou věci sdílet, je naopak méně prostoru k hádkám.

5. Připomeňte jim, co mají společného

Pokud chcete pěstovat silnější vazbu mezi sourozenci, zahrajte si na „dohazovače“ a poukazujte na ty oblasti, ve kterých jsou si podobní, kde mají stejné preference. Chcete-li aktivovat jejich instinkt sounáležitosti a loajality, přimějte je, aby na něčem spolupracovali nebo se bavili nějakou hrou společně s vámi.

Je také užitečné starší dítě motivovat k tomu, aby si osvojilo roli „velkého sourozence“ a nasměrovat ho k pomoci svému menšímu sourozenci. Když je dítě v pozici pomocníka, jeho mysl se přeorientuje ze soutěžení na pečování.

Sečteno a podtrženo: Jediný způsob, jak se skutečně vyhnout sourozeneckým konfliktům, je mít pouze jedno dítě. Konflikt patří k nutnosti pečovat o více než jednu nezralou bytost najednou. Konflikt je také přirozenou součástí mezilidských vztahů, protože každý máme různé pocity a potřeby a ty se mezi sebou střetávají.

Měli bychom umět děti konfliktem provést, zachovat přitom náš vztah s oběma dětmi a pomoct jim pochopit emoce, které je vedou. Musíme zachovat řád, nasměrovat je k civilizovanější formě projevů ve vztazích, a hlavně být trpěliví, dokud nám děti díky naší pomoci nedospějí v citově vyzrálé, přemýšlivé, samostatné a umírněné jedince.

Zdroj: Help your kids solve sibling fights—without affecting your own relationship (mother.ly)
Překlad: Jana Gottwaldová
Korektura: Martina Brčáková
Odborná redakce: Xenie Majznerová
Foto Victoria Borodinova, pexels.com

Shlédnutí: 1704