Jak opravit vztah s dítětem, když ho zbabráte
Autorka: Deborah MacNamara
Někdy všechny dobré úmysly na světě nestačí zabránit tomu, aby se rodič na dítě nerozčílil. Člověk se může ráno probudit a slíbit si, že nebude řvát a frustrovat se, ale než den skončí, křik se utrhne ze řetězu. Vina, stud, znepokojení nebo obranné reakce mohou zaplavit rodiče, když si uvědomí důsledky svých činů. Jak může rodič obnovit a uzdravit svůj vztah s dítětem poté, co ho zbabral?
Přehnané reakce rodičů na chování jejich dítěte mohou poškodit jejich vztah. Lidské bytosti nejsou tvořeny jako dokonalé a jsou náchylné k výpadkům v ovládání emocí a k nezralým reakcím, i když znají lepší postup. Jinými slovy, v rodičovství se budou dělat chyby – větší problém je napravit je, když už se staly.
Existuje mnoho důvodů, proč mohou rodiče přehnaně reagovat. Někdy je to vyčerpáním, emocionálním přetížením, frustrací, strachem o dítě nebo o něco jiného v jejich životě. Dítě nemusí být ani zdrojem rodičovské frustrace, ale stane se osobou, na které se rodič vybije. Rodiče také mají emoce a ty se mohou rozvířit. Klíčem je nevypustit své nefiltrované myšlenky a pocity na dítě.
Kroky k opravě vztahu
Když rodič reagoval přehnaně nebo byl na dítě příliš tvrdý, existuje řada věcí, které je třeba zvážit při obnově nebo opravě jejich vztahu.
- Ujměte se vedení při opravování vztahu
Úlohou rodiče je vést a převzít odpovědnost za péči o dítě. Pokud je mezi nimi odstup nebo zraněné city, bude to rodič, který se do toho musí pustit jako první, aby se pokusil najít způsob, jak urovnat rozpor. Hledání známek vnímavosti nám může pomoci určit, zda je dítě připraveno se k nám přiblížit.
- Převezměte odpovědnost za své činy
Když litujeme toho, co jsme udělali, je důležité sdělit dítěti, čeho je nám líto, jakmile je to vhodné. Můžete to vyjádřit jasně a stručně: „Promiň, že jsem křičela, byla jsem frustrovaná a vylila jsem si to na tobě.“ Je důležité neponižovat se kvůli odpuštění dítěte, protože by to vytlačilo rodiče z jeho alfa role. Zároveň rodič může převzít vedoucí pozici a sdělit, že nesouhlasí se svým vlastním chováním a zamýšlí dělat to příště jinak.
- Nechte dítě se rozzlobit
Je důležité uznat a vytvořit prostor pro to, že se dítě na vás zlobí, i když jste se omluvili. Očekávání, že to dítě „jen tak překoná,“ nerespektuje jeho vnitřní prožitky. Dát dítěti vědět, že je pro vás v pořádku, že ho to stále mrzí, mu dovolí cítit se zranitelně a ctí jeho emocionální svět. Naše děti příliš často slyší, že se mají uklidnit a prostě se z toho dostat, když jsou stále naštvané. Pokud nás to opravdu mrzí, dáme také dítěti prostor k vyjádření svých pocitů ohledně toho, co se stalo.
- Překonejte propast mezi vámi
Když nás naše přehnané reakce oddělí od našich dětí, je důležité dát jim vědět, že stále toužíme být jim nablízku a že se těšíme, až s nimi budeme trávit čas. Možná bychom měli upozornit na další okamžik ve vztahu s nimi, jako třeba „Budu se těšit, až tě povezu na fotbal, nebo až si budeme číst před spaním.“ I když naše děti nechtějí, abychom jim byli nablízku, můžeme jim sdělit, že my stále toužíme být nablízku jim.
- Moc se nezaměřujte na jejich chování
Když to zbabráme, realita je taková, že naše příležitost dítě něco naučit, nebo ho ovlivnit, aby udělalo něco jiného, byla ukradena naší přehnanou reakcí. Pozornost se teď soustředí na vztahovou propast, alarm a frustraci u dítěte, které byly vytvořené v důsledku naší přehnané reakce. Pozornost je třeba věnovat opravě vztahu a ne omílání incidentu.
Děti přijímají hodnoty lidí, s nimiž jsou si blízké. Když se ujmeme vedení při opravě našeho vztahu, sdělujeme jim, jak je důležité převzít odpovědnost za naše činy a za jejich dopad na ostatní lidi.
Co když vám vaše dítě nedovolí se přiblížit?
Nejtěžší věc, se kterou se dítě musí vyrovnat, je odloučení od někoho, ke komu má vazbu. Může se cítit velmi znepokojené a frustrované, což vede k obrácení jeho vazebných instinktů. Místo toho, aby chtělo být někomu nablízku, může se v obraně odvrátit. Když se děti odvrátí a nepustí své rodiče k sobě, cílem je nenechat se odcizit, ani nevyvolat další odstup tím, že je tlačíte ke kontaktu a blízkosti.
Když dítě běží do svého pokoje a říká „jdi pryč,“ nebo se stáhne do krunýře a řekne všem „prostě mě nechte na pokoji,“ potřebuje určitý odstup vzhledem k pocitům, které ho zmáhají. Cílem je udržet ho v bezpečí, sdělit, že jste stále s ním a neopustíte ho, ale nebudete na něj tlačit. Pokud odejdete nebo se stáhnete, může to u dítěte vyvolat další znepokojení a frustraci, že je opouštíte. Naopak, pokud se k němu snažíte příliš rychle přiblížit, zvýšíte jeho frustraci a znepokojení a povede to k silné nežádoucí reakci.
Nejlepší postup je čekat na svou příležitost, omezit tlak a nátlak a hledat známky toho, že vaše dítě je připraveno na kontakt a blízkost. Když uvidíte, že je vnímavější, můžete pomalu postupovat a odpoutat pozornost od události tak, aby se omezily intenzivní pocity. Rodič může dítěti říct, že si o tom promluví později, a k tomu, co nefunguje, se mohou vrátit jindy.
Co dělat se vztekem?
Potkala jsem jen málo, pokud vůbec nějaké rodiče, kteří by rádi viděli své dítě zraněné nebo rozrušené v důsledku jejich přehnané reakce. Zároveň se rodič může cítit frustrovaný vlastní bezmocí, že nezvládá změnit své reakce. Existuje celá řada užitečných věcí, které je třeba mít na paměti, když uvažujete o tom, jak udělat pokrok a nereagovat přehnaně.
- Udělejte místo svým pocitům
Mnozí rodiče se domnívají, že musí odstranit svou frustraci nebo alarm, aby se o dítě dobře postarali. To je nemožné, jsme stvoření, která toho hodně cítí. Cílem není omezit naše pocity, ale zneškodnit je jinými pocity. Když je naše péče větší než naše frustrace, budeme více vyvážení v našich reakcích na naše děti. Když naše starostlivost může odpovědět na alarm, který cítíme, pak výsledkem bude odvaha čelit věcem, které jsou obtížné. Odpovědí není cítit méně pocitů, ale cítit víc starostlivosti. Snažit se odstranit své pocity je nejjistější způsob, jak zajistit, že z vás vybuchnou. V zápalu okamžiku je užitečné pokusit se najít svou starostlivost o typ reakce, kterou dáváte dítěti, a její potenciální dopad na něj.
- Neškoďte vztahu
Pokud jediné, na co si vzpomenete v nejvzrušenějších chvílích, bude „neškodit vztahu“, pak budete se svým dítětem zadobře. Snažit se aktivně vychovávat, když jste přetížení nebo frustrovaní, často vede k tomu, že věci jdou do kytek. Děti si pamatují, co udělaly, takže je vždy čas mluvit o věcech později, když jsou emoce pod kontrolou. Cílem je udržet si váš vztah, rychle sdělit, co nefunguje, a následně, pokud je to oprávněné, změnit podmínky.
- Přehrajte si to, přezkoumejte a přemýšlejte o incidentech
Někdy nejlepší pohled, který máme sami na sebe, je ten zpětný. To, že uvažujeme o tom, co nefungovalo nebo čeho litujeme, nám umožňuje přemýšlet o způsobech, jak to zvládnout jinak. Na rodičovství není žádný návod a ani žádný být nemusí. Když cítíme, uvažujeme, chápeme naše děti – všechny tyto věci nám mohou pomoci najít cestu složitými situacemi.
Rodičovství nikdy nebylo o dokonalosti, ale o tom, jak vést naše děti k dospělosti. Na této cestě budeme dělat věci, kterých litujeme, ale můžeme mít v úmyslu to příště zvládnout jinak. To, co naše děti potřebují vědět, je to, že náš vztah je neporušený, mohou nám důvěřovat svým srdcem, a že přebíráme odpovědnost za naše pocity a myšlenky a napravujeme je, kdekoli je to potřeba. Navzdory chybám, které uděláme, musíme zaručit našim dětem, že jsme opravdu jejich nejlepší volba.
Zdroj: https://macnamara.ca/portfolio/how-to-repair-a-relationship-with-a-child-when-you-blow-it/
Překlad: Magda Černá
Korektura: Veronika Skuhrovcová
Odborná redakce: Xenie Majznerová
Foto: Caroline Hernandez přes Unsplash
Shlédnutí: 2929
