Co si počít s frustrací

autor: Lisa Weinerová

Kdyby se člověk snažil vytvořit recept na vyvolání frustrace, posledních pár měsíců by bylo sázkou na jistotu. Frustrace je jednou z našich primárních savčích emocí a vzniká, když věci nejdou podle plánu.

Foto Allan Mas přes Pexels

Nemůžeme se pohybovat po světě, jak jsme byli zvyklí? Frustrující!

Musíme se učit celý den doma? Frustrující!

Nemůžeme se setkat s prarodiči, učiteli nebo bratranci? Frustrující!

Musíme celý den doma dohlížet na učící se děti a zároveň se snažit pracovat a/nebo dělat všechny ostatní věci, které jsou potřeba? Také frustrující!

Jednou ze základních pravd o emocích je to, že hledají vyjádření. Pokud pochopíme tuto pravdu, můžeme si pro (toto) jejich vyjádření vytvořit čas a prostor. Pokud tak neučiníme, naše emoce se stejně budou snažit projevit a bez našeho souhlasu z nás uniknou (nebo vybuchnou). U frustrace všichni víme, jak takový výbuch může vypadat: prudká slova, záchvaty vzteku (v dětské i dospělé verzi), sarkasmus, bití (nebo nutkání k bití), bouchání dveřmi, sebepoškozování a tak dále.

V dnešní době, která je plná frustrujících okolností, by od nás jako od rodičů bylo moudré se ujistit, že si pravidelně vytvoříme čas na to, abychom emoce (naše i našich dětí) vyjádřili způsoby, které nám obecně nevadí; abychom si udělali čas a prostor pro to, co Dr. Gordon Neufeld nazývá „emoční hřiště.“ Emoční hřiště zahrnuje aktivity nebo praktiky, které poskytují dostatek času a prostoru, aby se emoce daly do pohybu. Jsou to v podstatě „kadibudky“ emocí: vyhrazená místa, kde je možné zbavit se emocí, které jsou někdy odporné a nepříjemné. Srovnání s kadibudkou je obzvláště vhodné, protože všichni víme, jaký typ problémů nás čeká, když do kadibudky pravidelně nechodíme…

Když se zamyslíme nad vyjádřením frustrace, existují tři široké kategorie činností, kde může „vyjít najevo“: destruktivní činnosti, konstruktivní činnosti a melancholické činnosti.

Jak destruktivní hra „ventiluje“ frustraci je asi každému z nás jasné. Frustrace se může nahromadit v našich dětech (nebo v nás) jako v sopce, která je připravena vybuchnout; tyto typy činností poskytují místo, kudy může výbušná energie bezpečně odejít.

Některé příklady destruktivních činností jsou:

  • výroba kuchyňské krabičky „Tohle je na prd“ (jako staromódní „kniha stížností“), kam členové rodiny mohou uložit proužky papíru plné frustrace vždy, když to musí ven (pokud výraz „na prd“ není součástí vaší schválené slovní zásoby, pamatujte si, že čím víc jste na hraně, tím vhodnější výraz je to pro to, aby se nepříjemná frustrace dostala bezpečně ven)
  • bouchání do boxovacího pytle
  • bouchání kladivem do skleněných lahví zabalených do ručníku
  • štípání dříví
  • kreslení obrázku někoho nebo něčeho a jeho roztrhání
  • vytvoření „Knihy na hovadiny“ (deník reptání, nadávek a jiných obecně nepřijatelných věcí)

Konstruktivní hra může být také skvělý způsob, jak pohnout s frustrací. To dává smysl, pokud si uvědomíme, že frustrace přichází ve chvílích, kdy věci nejdou tak, jak chceme. Frustrace vzniká, protože chceme změnu, takže když jsme schopni zařídit, aby něco šlo přesně tak, jak chceme, je to skvělé uvolnění frustrace, která se hromadí kolem všeho, co nemůžeme změnit.

Některé příklady konstruktivních činností jsou:

  • vyrábění něčeho jak to má být, ať už je to práce se dřevem, keramika, pečení nebo vaření
  • výsadba a péče o zeleninovou zahrádku
  • úklid šuplíku, stolu nebo poličky

Konečně, a možná trochu překvapivě, činnosti, které vyvolávají trochu smutku, také pomáhají frustraci odejít. Jedním z nejúžasnějších způsobů, kterými se uvolňuje frustrace, je její přeměna na smutek. Jednoduše řečeno: můžeme změnit vztek na smutek? To je konečná odpověď na všechny věci, které nemůžeme změnit: změnit se díky těmto věcem, přizpůsobit se věcem, které nejdou tak, jak si přejeme. To je kořen skutečné odolnosti, a proto jsou aktivity vyvolávající melancholii tak dobré při vypouštění nahromaděné frustrace.

Některé příklady melancholických činností jsou:

  • sledování smutných filmů
  • četba poezie
  • skládání nebo poslech hudby
  • psaní deníku s úvahami

Jak si dokážete představit, každý z těchto seznamů by mohl pokračovat dál a dál – existuje tolik emočních hřišť, kolik je lidí, a to, co někomu funguje, může u někoho jiného vyznít naprázdno. Je důležité najít to, co funguje vám i co funguje každému z vašich dětí. Jak říká Dr. Neufeld, všechny děti mají své „predispozice“. Raději bouchají? Křičí? Staví? Malují? Musíme jen přijít na to, k čemu mají „predispozice“.

V této době, kdy toho tolik nejde tak, jak bychom si přáli – v této době mnoha každodenních frustracíby mělo být nedílnou součástí našich nových rozvrhů, aby každý člen rodiny měl čas si hrát. Všichni potřebujeme prostor – alespoň několikrát týdně – kde se naše frustrace může uvolnit. Často se tolik bojíme, že pokud podáme frustraci prst, utrhne nám ruku.

Ve skutečnosti je pravý opak pravdou. Pokud dáme naší frustraci nějaký otevřený prostor, kam může proudit, bude mnohem méně pravděpodobné, že vybuchneme, když to nejméně očekáváme.

Překlad: Magda Černá
Korektura: Veronika Skuhrovcová, https://postscriptorium.cz/
Zdroj: What to do with Frustration?

Shlédnutí: 197