Co si malé děti přejí, abyste o nich pochopili

Autor: Deborah MacNamara, PhD

Rodiče jsou často zmateni, když jejich předškolák (dítě od 2 do 5 lety) slíbí, že už nebude bouchat nebo křičet, jen aby vzápětí znovu začal bouchat a křičet. Součástí tohoto problému je, že malé děti se neumí důkladně zamyslet, ani nejsou schopné v zápalu okamžiku předem zvážit důsledky svých činů. Mohu vás ujistit, že to není součástí tajného spiknutí jak přivést rodiče k šílenství, ani to není osobní. Předškoláci dobře ví, jak by se měli chovat správně, jen je pro ně velmi obtížné tak jednat a jsou impulzivní ze své podstaty.

Foto Daria Shevtsova přes Pexels

Části mozku zodpovědné za sebeovládání jsou u malých dětí stále ve vývoji. Mozek je v době porodu vyvinutý pouze z 20 % a v ideálním případě se během prvních 6 let života jeho části integrují daleko více. Jinými slovy, mozek stále vytváří spojení, která různým částem mozku umožňují spolu navzájem komunikovat. Až se mozek integruje a prefrontální kůra se propojí napříč levou a pravou hemisférou, předškoláci získají schopnost lépe ovládat své silné emoce a jednání.

Vzpomínám si na rozrušeného tatínka, který se mě ptal: „Kdy už se moje tříletá dcera odnaučí bít svého bratra?“ Tam ale nešlo o učení, ale o požadavek na vývoj mozku. Vysvětlila jsem mu, že jeho dcera je jako rychlé auto bez brzd. Může zrychlit, vyrazit jiným směrem (a nabourat), kdyby u sebe neměla dospělého, aby jí prováděl. Až se prefrontální oblast jejího mozku lépe rozvine, přirozeně bude schopna použít své vnitřní brzdy k usměrnění chování.

Vzhledem k tomu, že předškoláci se mohou v jednu chvíli soustředit pouze na jednu věc, tak když se nechají strhnout okamžikem, pokyny dospělých budou pravděpodobně zastíněny tím, co je právě zaujalo. Můžete je volat k večeři, ale jejich pozornost je někde jinde, takže je těžké ji získat. Když se předškoláci na něco zaměří, mohou „zapomenout“ na to, co před chvílí dělali – včetně pokynů od rodičů. Nemají podvědomí ani svědomí, které by vytvořilo vnitřní konflikt a zakřičelo: „Hej, přestaň!“ nebo „Dávej pozor!“ a proto jsou tak impulzivní.

Každého rodiče zajímá, v jakém věku se dočkají toho, že předškolák bude umírněnější a schopný ovládat své jednání. Na základě práce vývojového psychologa Jeana Piageta, byla vytvořena fráze „posun mezi 5. a 7. rokem“ k označení věku, kdy už by mozek předškoláka měl být schopen míchat protichůdné pocity a myšlenky. Právě konflikt mezi dvěma protichůdnými pocity nebo myšlenkami je to, co brzdí impulzivní reakce.

Když dítě začne zažívat vnitřní konflikt, jeho frustrace bude zmírněna péčí, jeho strach touhou a bude schopné si uvědomit potřeby někoho jiného spolu s těmi vlastními. Můžete tento konflikt pozorovat z první ruky, protože se mohou chvět a třást, ale už nevybuchnou tím samým necivilizovaným způsobem. Právě schopnost prožít smíšené pocity je to, co předškoláka nutí zastavit ty nejprudší reakce. Zamyslí se, než promluví, a dokonce udrží tajemství a naučí se opravdu lhát.

Bezpečná vazba, strategie disciplíny pro předškoláky

Každé batole, předškolák a školkové dítě by si opravdu přáli, aby dospělí věděli, že děti skutečně vzhlíží k lidem, na které mají vazbu, a většinou chtějí plnit jejich očekávání. Zároveň žijí v okamžiku a pokyny rodičů se mohou snadno ztratit, když je jejich pozornost polapena něčím jiným. Chtěli by, aby proti nim jejich rodiče nepoužívali to, že jsou impulzivní a instinktivní bytosti, které jednají podle impulzů a emocí, které vznikají v jejich nitru.

Následujících pět strategií disciplíny pro předškoláky je bezpečných pro zachování vazby i přátelských k vývoji a poskytují dostatek času na to, aby malé dítě vyrostlo.

  1. Přimkněte je, než začnete dávat pokyny Dříve než dětem začnete dávat pokyny s tím, co chcete, aby dělali, je užitečné zapojit jejich touhu následovat vás prostřednictvím zaujetí jejich vazebných instinktů. To znamená předstoupit před ně přátelsky a snažit se přimknout jejich zrak nebo sluch, například všímat si jich a mluvit s nimi o tom, čím se zabývají. Je to jemný ale účinný způsob, jak řídit jejich pozornost, přimět je vnímat pokyny a vyhnout se mnoha problémům, které jsou spojené s neposloucháním a odporem.
  2. Struktura a rutiny – Denní předvídatelné rutiny a řád pomáhají malým dětem orientovat se v tom, co se od nich očekává, aniž byste je museli pořád řídit. Můžete používat písničky jako signál, kdy je čas uklízet, stejně jako kdy je čas si obléknout pyžamo nebo vyčistit zuby. Předškoláci mají nedostatek uvědomění si, který běžné denní činnosti pomáhají vyrovnat a dát do širšího kontextu, což může pomoci organizovat jejich chování v bezpečí pro zachování vazby a vývojově přátelským způsobem.
  3. Podněcujte je k dobrým úmyslům – Jeden z nejlepších přístupů v disciplíně s malými dětmi zahrnuje předvídání situací, kdy může dojít ke konfliktu, například dítě nechce na výletě jít za ruku, nebo nechce půjčovat hračky ostatním. Místo očekávání potíží může být užitečné děti požádat o dobré úmysly, ještě než vyrazíte. Až je k sobě přimknete, můžete se zeptat: „Mohu se spolehnout, že půjdeš za ruku, když jdeme ven?“ na které dají upřímnou odpověď. Pokud řeknou ano, na výletě jim může stačit připomenout, že slíbili, že půjdou za ruku. Pokud dítě řekne ne, můžete jim jednoduše pomoct pochopit, proč je důležité držet se za ruce, abyste zajistili spolupráci. Když předvídáme problémy a získáváme malé dítě na svou stranu, můžeme v tu chvíli předcházet nutnosti řešení přehnaných reakcí a rozrušení. (pozn. překl. Neměli bychom ale vyčítat dítěti, pokud se mu dobré chování nepovede, není to proto, že se nechtělo chovat správně, ale proto, že se jinak zatím chovat nemohlo. Naopak měli bychom ukázat, že jsme si vědomi, že mělo dobré úmysly a snažilo se chovat tak, jak jsme se domluvili.)
  4. Vyhněte se pauzám a jiným formám disciplíny založené na separaci – V našem předškolákovi musíme zachovat touhu sledovat nás a poslouchat, a to znamená nepoužívat to, na čem jim záleží, proti nim. Separace má největší dopad ze všech prožitků a takové metody jako pauzy nebo počítání do tří dělají více škody než užitku, pokud jde o naše vztahy s nimi. Snaha o udržení silného vztahu je součástí schopnosti pracovat s malými dětmi a získávat jejich pozornost, stejně jako je směrovat.
  5. Učte je mluvit řečí srdce – Jednou z věcí, s kterými malé dítě potřebuje pomoct, je přiřadit emocím názvy v podobě pocitů (pozn. překl. Neufeld používá slovo pocit ve smyslu pojmenované emoce). Když mohou svými slovy popsat své vnitřní stavy, například: „Jsem frustrovaný“, pak budou méně nakloněni používat ke komunikaci svých potřeb svá těla nebo křik. Pokud chceme, aby se malé dítě vyjadřovalo civilizovaným způsobem, musíme začít tím, že je naučíme používat nějaká slova.

Předškoláci představují zázrak a krásu, která je vlastní lidskému vývoji. Během několika let se z impulzivních bytostí vyvinou a stanou se civilizovanými. Rodiče hrají důležitou roli včetně vyrovnávání dětské nezralosti, směrování dětí k civilizovaným způsobům vyjadřování jejich osobností a pokračují péčí o ně po celou dobu. Když hrajeme svou roli, pak příroda jistě udělá zbytek a pomůže nám, aby naše děti vyrostly.

Překlad a korektura: Veronika Skuhrovcová, https://postscriptorium.cz/

Shlédnutí: 463