Tahák pro rodiče: disciplína

Děti jsou ze své podstaty psychologicky nezralé. Není možné ovlivnit dítě, které nemůže ovlivnit samo sebe, není možné řídit člověka, který neumí řídit sebe. Disciplína, určování a dodržování hranic se proto uskutečňuje jaksi oklikou ve vztahu k psychologicky nezralému člověku. Skoro není možné jednat přímo a uniknout vlivu na psychologický a emoční vývoj dítěte a vyhnout se zhoršování vztahu mezi dítětem a dospělým.

Mám pro vás návod, jak přimět k disciplíně psychologicky nezralé dítě.

1. Minimalizovat tresty a sankce

Tresty a sankce mají sklon dělat dítě uzavřeným, bezcitným a komplikují situaci. Následky mohou celkem dobře fungovat u dětí a dospělých, kteří rozumějí těmto následkům. To znamená, že člověk musí být dostatečně zralý, aby viděl dopředu a tušil, že určité jeho činy budou mít určité následky.

Dítě mladšího věku nerozumí souvislostem, život se prostě „děje“. Například,dítě rozbilo hrneček, a pak najednou maminka začne křičet,trestá ho, sebere a už víc mléka nedává. Dítě nerozumí následkům, proto se snažíme minimalizovat použití sankcí.Hrozby jako nedat mléko, bonbony, nenechat jít na procházku, dítě vnímá jako tvrzení, že maminka ho nemá ráda, maminka mu přeje zlé věci. Sankce podrývají vztahy s dítětem, proto se jim musíme vyhýbat.

2. Snažit se kontrolovat okolnosti a situace, které způsobují problémy

Pokud víte, že se Vaše dítě stává neovladatelné po půlhodině komunikace s určitým klukem na hřišti, ať si hrají 25 minut a pak dospělý přebírá zodpovědnost, kompenzuje nezralost dítěte, odvádí jeho pozornost: „A teď se půjdeme pohoupat na té houpačce“. Nebo pokud slyšíte, že ve vedlejším pokoji děti začínají zvyšovat hlas, protože jeden nedává druhému tužky, a za chvíli už vypukne scéna. Nečekejte na potyčku, kompenzujte, jděte a odpoutejte pozornost na něco jiného, přepněte jejich pozornost.

Dítě nemůže samo sebe v této situaci ovládat, ani my ho nemůžeme ovládat.Nemůžeme říct: „Konec, varovala jsem vás, půjdu pryč – dělat, co potřebuji“. Tedy můžeme to říct, ale ony se díky tomu nebudou chovat dobře. Podívejte se na svoje dítě, rozumějte mu, předpovídejte jeho chování.

Snažte se upravovat okolnosti, které dítě nezvládá. Stejně jako nedáme ostrý nůž do ruky šestiměsíčnímu dítěti, ale dáme ho někam pryč.Schováváme před dítětem nebezpečné předměty, sirky, léky,chemické prostředky dáváme nahoru, místo toho, abychom chodili za dítětem a zakazovali mu dotýkat se každé lahvičky. Neříkáme mu, že když to vypije, tak zemře, nebo říkáme, ale nepředpokládáme, že to zafunguje. Rozumíme, že se nemůžeme takhle chovat k dítěti, proto i v ostatních případech jednáme podobně: dáváme pozor na okolnosti, předpovídáme,upravujeme kontext, stanovujeme pravidla, organizujeme prostor a podmínky tak, aby se dítě nedostávalo do problémů, abychom nemuseli říkat „ne“ nebo vyzývat k pořádku.

3. Používat struktury, rituály, rutiny

S malými dětmi jeho dně důležité mít nějaký režim, ustálenou posloupnost činností. Například, večer dítě koupeme, čistíme mu zoubky,čteme knížku a usínáme. Všechno se dělá ve stejný čas každý den.

Rutina, rituály, struktura mají velký význam. Pomáhají dítěti nepřít se s rodičem,ale přijímat skutečnost, stejně jako se nepře ohledně východu nebo západu slunce. Víme, že každý den začíná východem a končí západem slunce, nenapadne nás vzdorovat tomu. Proto struktury, rutiny a rituály pomáhají dítěti přijmout takový chod událostí, který byl zaveden.

4. Připoutat pozornost před tím, než dáváme pokyn

Přesvědčte se, že dítě vás vidí, slyší a je naladěno na vás. Je to hodně podstatné,protože kanál vnímání u dětí je hodně úzký. U dětí do 5-7 let nejsou mozkové struktury připraveny zpracovávat dva signály najednou. Pokud je pozornost dítěte něčemu věnována, nemůže v ten okamžik vnímat vás. Buď si hraje s hračkou, nebo poslouchá, co mu říká dospělý.

Pokud si dítě hraje s tatínkem, často říká: „Maminko, jdi pryč, nepřekážej nám“. Pokud si hraje s autíčkem a vy na něj něco voláte z kuchyně, dítě vás prostě neslyší. Pokud chcete dát malému dítěti nějaký pokyn, nejdříve upoutejte jeho pozornost.„Malý“ tady je relativní pojem, díváme se na psychologickou zralost, i čtrnáctiletý může být malý, obzvlášť pokud se jedná o adoptované dítě. Třeba i manžel může být v tomto smyslu „malým“.

Upoutání pozornosti je specifický pojem, který znamená naladění na jednu vlnu. Než dáte pokyn, ujistěte se, že Vás dítě slyší a vidí.

Jak to udělat? Například,když si dítě hraje s autíčkem, pak je dobré přijít k němu, posadit se na podlahu, být s ním na jedné straně, zeptat se s čím si hraje, promluvit, opatrně přepnout pozornost na sebe, obejmout, políbit. Pak můžete říct:„No, a teď půjdeme jíst, večeře je už hotová“. Ale nejdřív se ujistěte, že dítě vás slyší a vidí. Ujistit se, že dítě je naladěno na vás, je hodně důležité, obzvlášť pokud je dítě malé. Je vhodné to dělat častěji, nejen tehdy, když mu dáváte pokyny.

5. Režírovat chování, které by bylo přirozené při větší zralosti

Režírovat chování je stejné jako režírování v divadle. Pokud je potřeba hrát divadelní hru, ve které hrdinové jsou dospělí a velmi zralí,například, „Hamleta“ nebo „Krále Lear“, režisér má dvě možnosti: počkat na herce, který někdy psychologicky dozraje do úrovně hrdiny z divadelní hry (ale režiséři to tak obvykle nedělají) nebo to udělat jinak. Vezmou mladého herce a říkají mu: „Oblékni si tohle, udělej to takto, říkej tohle, sem nejdi,tam jdi, tohle nedělej, tohle dělej.“

A mladý, není tak moc podstatné jak zralý herec, vypadá na scéně docela zrale a dost úspěšně zvládá svou roli.

Stejně režírujeme is dětmi: podívej se, koťátko hladíme takhle, a když přijedeme k babičce, podíváme se jí do očí, usmějeme sea uděláme pukrle, například. Pokud si hraješ na hřišti a najednou cítíš, že chceš někoho praštit, pojď ke mně a řekni mi to. Zkus nikoho nebít, ale když cítíš, nebo všiml sis, že se Ti ruce svírají do pěsti, pojď ke mně a řekni mi to. „Mámo,už mě pěsti neposlouchají“ – „Broučku, něco s tvými pěstičkami udělám“.

Takhle vysvětlujeme dítěti,jak se má chovat, přitom v některých situacích už se může dostatečně dobře chovat i sám, ale tady je nejpodstatnější nezapomínat, že nezralost nikam nezmizela, jen bylo vhodně režírováno chování.

Pokud potkáte svou kamarádku a její dítě na hřišti, vysvětlujete svému dítěti(a ona svému), že písek si nesypeme na hlavu, a nebijeme se lopatkou. A děti si nějakou dobu v klidu hrají. Pak se něco stane, například jeden z nich zničil bábovku toho druhého,a po ruce mají kámen a klacek a tak použijí oboje, protože o kamenech a klaccích maminky nic neříkaly. Dítě nevidí, nerozumí okolnostem, slova „chovej se dobře“ pro ně nic neznamenají.Proto musíme režírovat, podrobně popisovat jak se chovat, říci:můžeš dělat tohle a tohle a nesmíš dělat tohle a tamto.

6. Místo poukazování na to, co NEfunguje, ukazovat, co FUNGUJE.

To jde spolu s režírováním:mladší sestřičku musíme držet v náruči takhle, pokud seji chceš dotknout, můžeš to udělat takhle, koťátko nosíme takhle, a hladíme takhle. Takhle ukazujeme co je správně, co funguje. „Hezky se Ti podařilo dát talíře na stůl, hezky jsi umyl podlahu“. Ukazujeme na to, co funguje. „Skvělé, že Tě napadlo vymáčknout hadr, a ne jenom ho vyndat z kýble a rozmazat vodu po podlaze“.

7. Podporovat pocit úspěchu

Pro dítě je hodně důležité uvědomovat si, co se mu podařilo, že je to správné,dobré, že se snažilo něco udělat a podařilo se mu to.Podporujeme dobré záměry dítěte. Často je nemůže uskutečnit,vydržet, dodržet, ale přinejmenším se s nimi dá pracovat.Můžete se postavit na stranu dítěte, na stranu tohoto záměru a společně překonávat obtíže. Dá se říct: „Domlouvali jsme se, a říkal jsi mi, že budeš dělat domácí úkol sám každý den bez přerušení“. Pokud máte souhlas dítěte, záměr z jeho strany, lze se spolu s nim posadit a popřemýšlet jak to udělat tak, aby nezapomínal dělat domácí úkol.

Možná potřebuje připomenutí, nebo pomoc. Popřemýšlejte nad tím spolu. Ale pokud záměr není, nic se s tím nedá udělat.

8. Použít hru

To je další podstatný bod. Musíme si pamatovat, že děti nemohou pracovat. Co to znamená?Práce – nějaká činnost, která se dělá kvůli výsledku. Hra– je činnost, která se dělá kvůli procesu. Ve hře může být rovněž podstatný i výsledek, ale proces je důležitější.

Význam hry se teď zmiňuje ve velkém počtu vědeckých antropologických studií, neuro-výzkumníci ji aktivně analyzují. Hra nám dovoluje udělat to tak, aby pro dítě bylo zábavou jíst hrášek, uklízet v pokoji, čistit si zoubky, lehnout si do postýlky a ležet„ticho-ticho“, jako myšička, protože sestřička spí, a budeme si hrát na myšku, abychom malou nevzbudili.

Díky hře dítě může souhlasit dělat hodně věcí, které bez hry nebude chtít dělat nebo je bude dělat jen s projevy odporu.

Když se řekne „Oblékni se a půjdeme ven“ musíme si pamatovat, že proces je pro dítě důležitější než výsledek. Kvůli svému psychologickému rozvoji ještě nemůže udržet v hlavě perspektivu. Pokud se mu teď nechce oblékat, kvůli procházce to neudělá. Rodiče si často stěžují, že se dítě dlouho a obtížně obléká, aby šlo ven, a pak venku šťastně běhá a hraje si dvě hodiny. Nebo rodina jde někam do parku nebo na hřiště – a dítě je na nervy celou cestu, a pak odtud nechce odejít. Příčina je v tom, že pro dítě je důležitější aktuální činnost – je pro něj náročné vyrušit se ze svých dětských starostí. Je pro něj náročný proces oblékání, venku může být zima, nepříjemně,špatné počasí. Pro dítě je to všechno důležitější, než vzdálená perspektiva příchodu na hřiště.

Ale když už je na místě,ponoří se do nové situace, nového procesu. Musíme si pamatovat,že dítě je vždy ponořeno do aktuální situace, ve které se teď nachází. Proto říkat tříletému dítěti: „Uč se anglicky,budeš to v životě potřebovat“ – to nemá cenu. Ale zpívat písničky, hrát si hry, koukat na animované filmy v angličtině, to je dobrý nápad.

Olga Pisaryk – ředitelka ruského oddělení Neufeld Institute

Část z online přednášky pro Školu vědomého rodičovství Bolšaja Mědvědica

Překlad: Xenie Majznerová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Visit Us On Facebook