Pět věcí, které možná nevíte o lidských emocích

Autor: Deborah MacNamara

Lidé jsou jedněmi z nejsložitějších emocionálních tvorů na Zemi. Od našich teenagerů, kteří pohrdavě protáčí oči, po naše batolata, která pláčou kvůli frustraci – výchova dětí má málo emocionálně nezbarvených okamžiků. Co máme dělat s jejich emocemi? Hlavně, proč jsou tak emocionální?

Foto Andrea Piacquadio přes Pexels

Vývojová věda pokračuje v odhalování kousků emocionální skládačky, vrhá světlo na to, proč jsou naše děti tak emocionální a jak jim můžeme pomoct. Podle vedoucího neurovědce V. S. Ramachandrana je emoční vývoj u lidí stejně sofistikovaný jako vývoj logického uvažování. Pokud jde o emoce, existuje řada klíčových principů, které nejsou dobře pochopeny, tady uvádím hlavních pět z nich.

  1. Emoce a pocity nejsou totéž

Často používáme termíny emoce a pocity zaměnitelně, ale odkazují na různé věci. Emoce jsou surové impulzy, chemické reakce a potenciál k akcí, který vzniká, když nás naše prostředí něčím aktivuje. Mozek má složitý emoční systém zabývající se vzrušením, které podněcuje naše tělo k akci.

Na druhou stranu, pocity jsou jména a slova, kterými popisujeme naše emocionální vzrušení. Pocit je subjektivní vyhodnocení toho, co se stalo v našem těle a rozrušilo nás. Schopnost pojmenovat náš emocionální stav a najít pro něj „pocitové“ jméno je něco jedinečného pro člověka jako druh, což nám umožňuje komunikovat s ostatními a uspokojit naše potřeby. Stručně řečeno, emoce jsou surovými základy, které nás podněcují, a pocity jsou tím, jak používáme jazyk ke sdílení tohoto stavu s ostatními.

  1. Emoce jsou součástí nevědomí

Freud tvrdil, že existuje emocionální nevědomí a viděl ho jako nástroj k ovlivňování lidského chování. Nakonec se vzdal snahy prokázat jeho existenci kvůli nedostatku nástrojů a technologií pro výzkum mozku. Věřím, že Freud by hltal dnešní důkazy neurovědy, které zdůrazňují, jak si nejsme vždy vědomi toho, jaké emoce nás podněcují.

Lidé vlastní emocionální nevědomí, ke kterému nejsme vždy schopni přistupovat a má to dobrý důvod. Emoce mají práci. Emoce jsou tím, co nás žene vpřed k řešení problémů a co v případě potřeby způsobuje změny. Uvědomění je luxusem v emocionálním systému, který byl navržen tak, aby pracoval na uspokojení našich potřeb. Dítě, které pláče, si není vždy vědomo toho, co pro něj nefunguje. To nebrání jejich emocionálnímu systému tvořit příznaky stresu tak, aby mu pomohli blízcí, kteří se o něj starají. Stručně řečeno, emoce nejsou problémem – snaží se problémy vyřešit.

  1. Emoce nejsou vždy vyjádřeny v situacích, ve kterých byly vytvořeny

Naše děti mohou vyjadřovat emoce  na nejpodivnějších místech a v nejnepříznivějších časech. Emoce mohou být přemístěny, například když naše děti po škole explodují kvůli frustraci, nebo když se rozruší před spaním. Nejedná se o chybu, ale o součást sofistikovaného designu, který zajišťuje, aby se emoce uvolňovaly, když je to pro ně bezpečné. Často je lepší, aby emoční systém dítěte potlačoval silné emoce ve škole, protože není vždy moudré vyjadřovat emoce mezi vrstevníky.

Dveře pro emocionální vyjádření se mohou otevřít kdykoli a kdekoli, a vést k velkým reakcím, které vznikají kvůli malým rozrušením. Emocionální přesun může být pro dospělé matoucí, protože musí sami přijít na to, proč jejich dítě prožívá nepohodu. Emocionální systém je v mnoha ohledech jako tlakový hrnec. Když se věci příliš potlačují, nebo když dostane příležitost k otevření, víko se může uvolnit.

  1. Emoce potřebují vyjádření

Emoce dávají energii a jsou určeny k tomu, aby nás poháněly v pohybu směrem k uspokojení našich potřeb. Mohou být vyjádřeny mnoha způsoby, aby se uvolnila emoční energie. Emoce se vyjadřují, když děti hrají, pohybují se, křičí, tančí nebo používají svá slova. I když kvůli nezralosti nemají vždy kontrolu nad tím, jak jsou emoce vyjádřeny, děti jsou pobízené, aby je dostaly ven.

Zdá se, že dospělí se drží myšlenky, že pokud dají dítěti prostor k vyjádření jeho emocí, pak by je toto dítě nikdy nepřestalo vyjadřovat. Myšlenka, že by toto vyjádření vedlo k větším emocionálním problémům, je špatná, protože nedokáže pochopit, že emoce hlavně hledá vyjádření. Tím, že pomůžeme dítěti „dostat to ven“ a rozptýlíme emocionální energii, která je v nich uvězněna, jim pomůžeme dostat se znovu k odpočinku. Největší problémy způsobuje nikoliv vyjádření emocí, ale jeho absence.

  1. Emoce mohou zmízet

Zdá se, že fungujeme s falešným předpokladem, že jsme vždy schopni cítit naše emoce zranitelným způsobem. Není to pravda a není to potvrzeno vědou. Například děti mohou být zraněné, i když to vypadá, jakoby je to neovlivnilo. Mohou jim chybět slzy, když čelí věcem, které by je měly rozrušit. Dospívající (a dospělí) mohou postrádat stud, když se potýkají se situací, ve které by se měli cítit trapně. Emocionální systém může v případě potřeby potlačit silné emoce, a to není součástí vědomého vnímání. Není to znakem vadného systému, ale systému, který tvrdě pracuje na tom, aby zabránil zranitelným pocitům vycházet na povrch. Mozek má své vlastní důvody pro znecitlivění emocí, ale z dlouhodobého hlediska to představuje výzvy pro zdravý vývoj. Když se srdce zatvrdí, cílem je znovu ho obměkčit.

Carl Jung řekl, že jednou z nejvíce fascinujících věcí, které můžeme zkoumat, je lidská psychika. Nemohu s ním nesouhlasit. Tajemství mysli, které začíná složitostí emočního systému je tím, co dělá z lidí jedinečné tvory. Emocionální nezralost představuje některé problémy při výchově dětí, které budou pravděpodobně často rozvířeny. Jejich emocionální reakce nás mohou rovněž rozdmýchat. Cílem při výchově dětí je nepřipojit se k nim v jejich emocionální nezralosti a mít na paměti, že růst vyžaduje čas a trpělivost.

Překlad: Xenie Majznerová
Korektura: Veronika Skuhrovcová, https://postscriptorium.cz/
Originální text: Deborah MacNamara

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Visit Us On Facebook