Obžalován a vinen: být těmi nejlepšími pro své děti

autor: Deborah MacNamara

Vina – ten pocit, který nad námi jako rodiči často visí, když přemýšlíme, jestli jsme neschopní, ztracení, nebo jestli jsme opravdu odpovědí na potřeby svých dětí. Přichází s nevyřčenou touhou najít tu správnou knihu o rodičovství, která nám konečně ukáže cestu a poskytne řešení. Existuje přesvědčení, že něco musí být strašně v nepořádku, když se cítíme tak provinile, že? Vlastně, ne… ne nutně, někdy je vina tím nejlepším důkazem toho, že jsme právě těmi, koho naše děti potřebují.

Foto Sora Shimazaki přes Pexels

Pravdou je, že co se týká zralosti, ani u rodičů není tento proces dokončen a nic nedokáže více zvýraznit naše nedostatky a známky nezralosti, než mít dítě. Mít dítě je růstový zážitek, ať už jsme ho chtěli nebo nechtěli prožít. Například při snaze zvládnout frustraci a výbuchy hněvu předškoláka hlídáme i svou vlastní frustraci a kontrolujeme své reakce. Je to naše láska k našim dětem, která v nás vyvolává tuto motivaci a touhu být rodičem, kterého potřebují. A tak se kvůli této touze rozdáváme naplno, a objevují se probuzené pocity viny, které nám ukazují cíle, v jejichž plnění jsme selhali, čím jsme někdy ublížili těm, o které se snažíme pečovat. Právě tato vina a boj mezi tím, kdo jsme a kým chceme být pro naše děti, nám vlastně pomáhají vytvářet záměry dělat to jinak.

Druhou stranou viny je každodenní realita, ve které můžeme zažít pocity viny za všechno, pokud se vnímáme jako odpověď na potřeby našich dětí… od potlučených kolen až po smutek, který zažívají, když odcházíme do práce. To, že tuto vinu vůbec prožíváme, se děje jen proto, že za ně máme pocit zodpovědnosti, a to je jejím nejlepším projevem. Popravdě řečeno, nejvíc se obávám o děti, jejichž rodiče se nikdy necítí provinile. Pokud se na to díváme z pohledu dětí, tak ty mohou laskavě a ochotně odpouštět, když jejich rodiče dělají chyby. To, čemu mohou děti obtížněji rozumět, je nedostatek viny, když dojde k ublížení.

Žijeme v kultuře, která nepodporuje slzy ani vinu, ale obojí je součástí toho, co nás udržuje lidmi. Když jsme schopni projevit své slzy v situacích, kdy jsme jako rodiče zklamali – pak, a teprve pak – můžeme začít nacházet svoji cestu. Pokaždé, když utíkáme před svými démony, tak jsme jim vydaní na milost a hrozí nám, že nás celé pohltí. Vina je zpráva, někdy nevítaná, ale stojí za to jí naslouchat, pokud na to máme odvahu.

Vina nás udržuje upřímnými a směruje nás, abychom byli takovými rodiči, jaké naše děti potřebují. Jediné viny, které stojí za to se zbavit, je pocit viny za pocit viny. Její samotná existence je výrazem naší nejhlubší touhy být těmi nejlepšími pro naše děti, a tomu říkám obžalován a vinen.

Dr. Deborah MacNamara má soukromou praxi, působí na fakultě v Neufeldově Institutu, je autorkou knihy Rest, Play, Grow: Making Sense of Preschoolers (v češtine zatím nepřeloženo). Pro více informací viz www.macnamara nebo www.neufeldinstitute.com.

Překlad: Lívia Mayerová
Korektura: Veronika Skuhrovcová, https://postscriptorium.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Visit Us On Facebook