Kluci ale *pláčou* – a rodiče by je měli nechat procítit všechny jejich emoce

Čím více svým dětem dovolíme cítit, tím více budou starostlivé.

Autor: Deborah MacNamara

Myšlenka, že kluci potřebují brečet, je obecné klišé (v Kanadě – pozn. překladatele), které zastiňuje mnohem důležitější pravdu pod ním. Vyjádření emocí u mužů je společenský problém a kluci potřebují víc, než jen prolít slzy – potřebují cítit všechny své emoce. Emoční zranitelnost je kořenem toho, co nás činí plně lidskými a soucitnými.

Čím více svým dětem dovolíme cítit, tím více budou starostlivé.

Je to starostlivost o ostatní, která podporuje empatii a ohleduplnost. Je to starostlivost tváří v tvář strachu, která nás nutí projevovat skutečnou odvahu. Je to starostlivost, která vytváří trpělivost, když jsme frustrovaní. Starostlivost je jednou z nejdůležitějších emocí, které nám slouží k vytvoření kulturního chování. Slzy jsou významné, ale vyprávějí jen část emočního příběhu.

Lepší otázka, kterou si můžeme položit, pokud jde o kluky (ale i o holky), je, zda mohou mít měkké srdce a zda mohou vyjádřit své zranitelné pocity?

To je základem slz a kořenem emoční pohody a zralosti. Slzy jsou jedním z nejlepších ukazatelů zdravého emočního systému, ale existuje mnoho dalších pocitů:

  • plachost
  • rozpaky
  • stud
  • naplnění
  • prázdnota
  • nejistota
  • uznání
  • soucit
  • znepokojení
  • předtucha
  • vina
  • zranění

V dlouhodobé, meta-analytické výzkumné studii míry empatie u mladých lidí v USA byl zaznamenán pokles o 48 procent během třicetiletého období (1). Měli bychom se zaměřit na to, jak udržet srdce našich kluků měkké a v první řadě také zjistit, proč u nich starostlivost chybí.

Podle Toma Lutzeho, autora knihy „Crying: the Natural and Cultural History of Tears“ je součástí této výzvy rozdílné vnímání hodnoty měkkého srdce. Lutz nabízí dvě kategorie vnímání, pokud jde o slzy, kategorii „brečící“ a „se suchýma očima“. Ti brečící si váží slz a uvolnění emocí, ale toto přesvědčení je běžně postaveno proti skupině se suchýma očima, která vyjadřuje pohrdání slzami a sentimentalitou, a také cítí manipulaci, když ostatní brečí.

Na povrchu se zdá, že změna hodnot může být postačující k povzbuzení a propagaci slz u těch se suchýma očima, ale je to příliš zjednodušené a nerozumí nitru problému zranitelnosti.

Cítit se bezpečně a svěřovat ostatním lidem své zranitelné pocity je věcí vazby. Pokud neexistuje blízký vztah, neměli bychom očekávat, že by s námi někdo sdílel své pocity.

Odpovědi na slzy, které jsou odmítavé nebo znevažující, jsou často spojené se zatvrzelým srdcem a signalizují emoční obrnění vůči zranitelným pocitům. Jinými slovy, mozek má schopnost potlačovat vnímání emocí a jejich vyjádření, což neurovědci pojmenovali jako „emoční inhibice“. Nedostatek slz a pohrdání jimi, to jsou hymny obranných postojů a zatvrzelých srdcí.

Potlačování emocí je součástí sofistikované hry mozku, která zaručuje, že vše, co bude příliš ochromující, nebo v rozporu s uspokojením vazebných potřeb, nebo to bude překážet vyřešení problému, to vše nebude vědomé a nebudeme to cítit zranitelně. Je důležité si uvědomit, že existuje rozdíl mezi nevyjadřováním emocí a obrněním vůči pocitům.

Existuje pět znaků, které naznačují (pokud je najdeme), že u někoho může jít o emoční znecitlivění a potlačení:

  • Když člověk přestane mluvit o tom, co ho trápí a co zraňuje jeho pocity
  • Když člověk přestane cítit nebezpečí a alarm, i když by je cítit měl
  • Když člověk přestane vidět odmítání ostatními a přestane se vyhýbat nebezpečí
  • Když se člověk přestane přizpůsobovat nedostatkům a ztrátám ve svém životě, což je často doprovázeno zvýšenou frustrací a agresí
  • Když člověk přestane cítit prázdnotu a touhy, ale cítí jen chronickou úroveň nudy

Jak udržet srdce našich kluků měkké

Pokud by existoval cíl, kterého bychom s kluky chtěli dosáhnout, pak by spočíval v jejich ujištění, že uvítáme všechny jejich emoce. Pokud vytvoříme představy o mužství, které nezahrnují uvítání starostlivosti nebo smutku, uděláme pro naše kluky medvědí službu, stejně jako ji děláme u holek, když se zaměříme na to, aby byly milé a potlačovaly své projevy frustrace nebo odporu. Čím více prostoru dáváme našim dětem, aby s námi sdílely svůj emoční svět, tím méně je pravděpodobné, že jejich mozek bude potlačovat jejich zranitelné pocity.

Existuje pět věcí, které můžeme udělat, abychom udrželi srdce našich kluků měkké:

  • Chraňme srdce pečující vazbou. Když dítě cítí, že dospělým na něm záleží, pak pro něj bude méně důležité to, co si o něm myslí nebo říkají ostatní. Je to vazba, která chrání emoční systém před kritickým zraněním z odmítnutí, zrady nebo nedostatku sounáležitosti. Zatímco nepřízeň je součástí života, je to zkušenost být sám a čelit jí, která může nejvíce zranit emoce dítěte. Děti musí věřit, že jejich dospělí jsou jim oddaní.
  • Chraňme je před zraňujícími zkušenostmi, pokud je to vhodné. Pokud je jasné, že dítě je ve vztahu, který ho citově zraňuje, je na čase zvážit, zda můžeme omezit tento kontakt, pomoct jim vytvořit vazby s jinými lidmi, které by byly bezpečnější, nebo poskytnout alternativní aktivity pro snížení zranění. Změnou prostředí pro dítě můžeme zabránit tomu, aby se mozek potřeboval chránit před emočním zraněním.
  • Doprovázejme je na zranitelné území. Děti přijímají hodnoty lidí, kteří jsou jim nejblíže, takže pokud jejich dospělí zavedou řeč na zranitelné území, pravděpodobně budou následovat. Nemůžeme vždy očekávat, že dítě přijde k nám, když je nešťastné; je to role dospělého, aby si toho všiml a v případě potřeby ho rozpovídal.
  • Projevujme vřelost a vyzývejme děti k vyjadřování emocí. Vyjádření vřelosti, radosti a potěšení může dítě přiblížit a povzbudit ho, aby se otevřelo. Ve vztahu nejvíce záleží hlavně na bezpečí a také na přesvědčení, že jim nebude odepřené, kdyby měly sdílet své zranitelné pocity. Pokud je dítě za vyjádření svých pocitů zahanbeno nebo zneváženo, je méně pravděpodobné, že by je znovu odhalilo svému dospělému.
  • Uznávejte a podporujte projevy smutku, včetně slz. Kluci se mohou cítit smutní bez prolévání slz a je důležité se s nimi setkat tam, kde jsou. Důležité je také nenutit je k vyumělkovanému vyjádření smutku nebo naznačovat, že něco nedělají správně, když jde o jejich pocity.

Nemusíme říkat našim klukům, aby plakali a nemusíme se ani zabývat tím, jestli prolili nějaké slzy. Pokud děláme svou práci dobře a udržujeme srdce našich kluků měkké a zároveň jim nabízíme možnost vyjádření emocí, pak příroda udělá zbytek a přirozeně je přesune k slzám.

Nemusíme pracovat na svých klucích, ale na našich vztazích s nimi. Když naši kluci cítí, že si je držíme, mohou se o nás emočně opřít.

Reference: (1) Sara H. Konrath, Edward H. O’Brien, and Courtney Hsing, “Changes in dispositional empathy in American college students over time: A meta-analysis,” Personality and Social Psychology Review 15 (2011): 180–98.

Překlad: Xenie Majznerová
Korektura: Veronika Skuhrovcová, https://postscriptorium.cz/
Zdroj: Boys *do* cry—and parents must let them feel all their emotions

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Visit Us On Facebook